Hranice plzeňského panství
Plzeň získala do vlastnictví několik tzv. šosovních vesnic při svém založení koncem 13. století. Od 15. století začala své panství cíleně rozšiřovat. Největší nákupy proběhly v 16. století na východním okraji. Další nákupy proběhly až v 18. století, aby odstranily izolované enklávy. Hraniční popisy jsou obsaženy v městské knize a zahrnují období od konce 15. století do roku 1685. Dochován je i zápis z roku 1719 týkající se hranice s Rokycany. Další zápisy byly v archivu Plzně zničeny, ale zachovaly se v archivech rokycanského a šťáhlavského panství.
Hranice byly ve starší době značeny stromy, kamenné tesané mezníky se sporadicky objevují na konci 17, století, od 18. století roste počet mezních kamenů a od 19 století se mezní stromy nepoužívají (dokonce byly prodávány v dražbě). V 18 století se v některých případech používaly speciální kované hřeby zatloukané do stromů. Od konce 18. století se začínají kopat mezní příkopy. Jako mezní znamení užívala Plzeň na významnějších meznících reliéf klíčů – součásti městského znaku. U menších mezníků se používala písmena MP nebo jen P. Hranice se od středověku téměř neměnily. Výjimkou byly drobné úpravy vyvolané spory. V době vyměřování stabilního katastru došlo k odstranění některých izolovaných enkláv zejména v lese Kokotsko. K drobným úpravám došlo až ve 20. století z důvodu nového vedení komunikací.
Na hranicích probíhala řada sporů, které jsou částečně dokumentovány ve zmíněné městské knize a jeden spor je zapsán i v centrálně vedených Výpovědích mezních. Spory se netýkaly celé hranice, ale jen některých úseků (zejména s panstvím Šťáhlavy a Rokycany). Do současnosti se zachoval významný soubor mezních kamenů na některých úsecích hranic. Jsou zachovány zejména v lesích nebo na jejich okraji.